DoporučujemeZaložit web nebo e-shop
aktualizováno: 11.11.2023 14:00:57 

Victoria Bohemis

 

 

Protože nepatříme jen mezi "psomili", rozhodli jsme se seznámit Vás i s naší ostatní zvířenou, která se u nás vystřídala. Zvířat jiného druhu, než psovitého bylo ale mnoho, takže je zde jen malá exkurze . Vzpomínáme zde zejména na ty, kteří se již odebrali do zvířecího nebe. 


Opeřenci

Baruška - husa 

Dostala se k nám skoro z posvícenského stolu a svému osudu ušla pouze proto, protože byla vybrána jako filmová hvězda do nové české reklamy. Protože je však mimořádně společenská, šikovná a učenlivá, bylo nám líto jí vrátit aby dopadla tak, jak většina jejích vrstevnic s knedlíkem a zelím. Proto nám kromě ní přibylo i spousta nových starostí ... včetně venčení 2x denně, protože strašně ráda chodí na procházky. Schody překonala napoprvé a nedělají jí problémy ani cyklisté, ani auta. Má však jednu droboulinkou chybičku, za kterou si můžeme bohužel i z části my ... asi se rozhodla držet štíhlou linii, každopádně nám nežere nijak jinak než z ruky a navíc jen pampelišku, jetel a svízel. Což bude v zimě asi docela problém. Nakonec i toto překonala s ladností sobě vlastní. Protože se ale moc líbila jedné známé z ulice, která má  takovou přírodní školku a zjistili jsme, že i Baruška našla zalíbení v hejnu dětí, nakonec se Baruška přestěhovala o pár baráků výše a tam hlídá nejenom děti, ale i celý dům a ostatní jeho zvířecí obyvatele a má se čile k světu. Ale pokaždé, když jdeme okolo, tak nás radostně vítá.

První překážka ... úspěšně za námi             první chození "na volno"

                                                                     a už si to štráduje pěkně bez vodítka

na vycházce u Vltavy    extra speciální husí masáže
 
Další směs:

Všemožné opeřence střídáme již řadu let. Kromě domácí drůbeže jsme měli korelu, andulky, zebřičku, rozalu pestrou, ale také křepelky.

   

Vzpomínka:

Měli jsme řadu let anduláka Rokouška, který létal po bytě nejraději v době návštěv, kdy je s velkým úspěchem "terorizoval" svými nálety. Pokud se viděl někde v odraze např. na hrnci či v zrcátku a někdo se rozhodl zabránit mu ve výhledu, okamžitě se z mírného ptáčka stal rozzuřený "orel", který si domělou partnerku brání. Pokud ale zjistil, že někdo něco jí, nerozpakoval se a hnal se okamžitě jíst s ním. Naučil se mluvit, takže jsme si užili spoustu legrace. Kdejakou kytku musel ochutnat, nespočet jich oždíbal k úplnému zániku a ani papír na stole, pro něj nebyl žádný problém. Bohužel si nevybíral, takže se pak ve škole špatně vysvětlovalo, že my jsme to vysvědčení nezničili, ale ON. Ale byl to miláček celé rodiny, který se odebral do ptačího nebe po dlouhém boji se zákeřnou nemocí 12.1.2012.

    

 

Hlodaví mazlíci

Asi nejvíce z různých hlodavých kamarádů.jsme měli morčat. Naše první morče se jmenovalo Jůlinka a byla raritní nejenom zbarvením, ale i povahou. Jediná se naučila přicházet na zavolání a mohli jsme jí pouštět po bytě. Po té jsme si dovezli od známých malilinkatý morče, nikdo však nečekal že i tak mladá samička bude v očekávání a za 3 dny u nás porodila nádherná trojčátka. A nakonec jsme měli hlídacího morčáka Frodíka. Ten vždycky tak pískal, jakmile se někdo přiblížil ke dveřím, že jsme o tom okamžitě věděli.

  

Fretka

 Dlouhá léta jsme měli velice šikovnou fretku Žofinku, která ale zapadla do rodiny pouze částečně, protože když neměla náladu, tak každého kdo se jí nelíbil hryzla. Byla ale neuvěřitelný mazel a šašek. 

 

Myšilovky

Kočky byla zvláštní sorta, která se nebála psů, protože si zvykly na to, že jim naši psi nic nesmí udělat a tak si velice často na psi dovolovaly. Protože je ale z velké části měla jako koníček matka, zběhly nakonec pokaždé všechny k ní. Poslední kočička byla Terezka, kterou k nám někdo hodil přes plot. Pokaždé přišla na zavolání a byla moc šikovná. Bohužel jsme o ní po několika letech přišli, kdosi si jí odvezl.

  

Mečící zlobilky

Dlouhá léta byly kozy naše "společnice". Otec s nimi nejraději sedával na pastvě a trávil s nimi spoustu času. Poslední kozu Lízu jsme před několika lety darovali do Zoo Praha.Vzali si jí protože potřebovali mléko pro mláďata. Byla to ale koza, která byla výborná filmařka. Uměla chodit po žebříku a tak když si jí dali do zookoutku pro děti, milá koza si vzpoměla na svoje mládí, přelezla žebřík a začala turistům kontrolovat batohy. Proto jí dali do velkého výběhu, odkud už utéci nemohla.

 

Osminohý miláček

Celých 11 let jsme měli sklípkana Péťu, který byl zvyklý na nošení a tak byl využíván nejenom jako "brož" na šatech, ale i při přednáškách na pohlazení. Nejedna návštěva raději pobyla venku na balkoně, než v kuchyni v přítomnosti Peťuly - i když byl uzavřen a nemohl se na ně dostat. Dožil se raritního věku 11 let.

  

Drak

Jistou dobu nás přepadla touha vlasnit terárium s nějakým exotickým miláčkem ... pavouk nám nestačil. Proto jsme si brzo pořídili leguána. Evža byl ten nejlínější tvor pokud byl chován v ruce, nebo byl v teráriu, ale pokud se rozhodl jít prozkoumat byt, byla docela honička ho dostat zpátky. Bohužel se nenaučil jíst hmyz, který byl pro jeho život velice důležitý. 

  

Píchavé kuličky

Samostatná kapitola několika zim, kdy jsme se rozhodli zachránit osamocené sirotky, kteří se narodili těsně před zimou, nebo z nějakého důvodu se nedokázali před zimou schovat. Pokaždé nás na jaře opustili, ale jejich potomci žijí v okolí dodnes.

 
 Tetka Copyright ©